Jednou z nejdražších káv světa se v posledních letech stává panamská káva z regionu Boquete. Tento region v posledních letech produkuje vůbec nejdražší a nejvýše hodnocené kávy na světě. Vesměs všechny zdejší kávy patří k odrůdě Geisha. Dříve opomíjená oblast pěstování kávy v během pár let vyšplhala mezi kávovou elitu.
Jedním z důvodů je i to, že se tento kout světa stal alternativou americké Floridy pro spoustu přistěhovalců ze spojených států. Jak starší generace vyhledávající pohodlí, klid a přiměřeně teplé počasí tak i mladší generaci cestující spíše za dobrodružstvím a alternativou konzumního světa. Každopádně se v Panamě daří tyto světy spojovat a výsledkem jsou velké investice do nově vznikajícího kávového průmyslu a to ještě s etiketou dobra a kvality.
Díky ekonomické podpoře si místní zemědělci mohou dovolit vyrábět kávu technologicky náročnějšími výrobními postupy. A díky propagaci a marketingu oblíbené destinace i vysokou cenu za prodávané zboží, což je pro tradiční oblasti produkující kávu naprosto nepředstavitelná situace.
Proč je tedy místní Geisha tak jedinečná, že ceny za kilogram pražené kávy dosahují až 10000 Kč? Geisha má charakter etiopské kávy: citrónově květinové chutě, někde mezi citrónovou trávou” (lemongrass) a sladkým jasmínem, spolu s troškou citrusových tónů. Geisha je výrazně aromatická.
Většina ve světě proslavených káv pochází od největšího místního pěstitele pana Graciana Cruze, který vlastní plantáž Los Lajones a dohlíží na několik dalších panamských farem. Pan Cruz se proslavil svým specifickým přístupem k organickému pěstování a především pak atypickou a před pár lety zcela nemyslitelnou metodu sušení zelené kávy. V Latinské Americe je běžné zpracovávat kávu mokrou metodou. Pan Cruz však přebral techniku z Ethiopie a začal zelená zrnka po pečlivém selektivním sběru sušit na 120 cm vysokých “etiopských lůžkách”, které jsou pokryté prodyšnou tkaninou (typ tkaniny se obměňuje v závislosti na potřebě zvýšení či zpomalení sušení). Nejen že takto dává vzniknout úplně novým chuťovým vlastnostem své kávy, ale také snižuje náklady na provoz plantáže a zpracování kávy (tato metoda je mnohem levnější a šetrnější k životnímu prostředí, tradiční mokrá metoda spotřebuje až 2000 l vody na promytí 45 kg zelené kávy). Jelikož se takto zpracovaná káva (nazývaná Honey Coffee – medová káva) setkala s úspěchem na degustačních soutěžích začaly ji kopírovat plantáže v Costa Rice (používají místo vysutých lůžek klasické přepravky) a i v ostatních zemích Střední Ameriky.
Panamská káva tak získává určitá specifika kávy etiopské (především pak ovocné, lehce fermentované tóny), ale přesto zůstává zdrženlivě neutrální před silnými tóny vína, květin a čokolády. I přes veškerá skvělá hodnocení se neubráním pocitu, že se jedná spíše o marketingový tah založený na propagaci a reklamě, která zvedá cenu této kávy tak vysoko, že si ji většina lidí dovolit vůbec nemůže. A když tak v malých objemech což rozdílu oproti kvalitním tradičním značkám absolutně neodpovídá.