Stručně o kávě

Černá, horoucí, hořká, voňavá... taková je káva, nápoj, který se stal takřka neodmyslitelnou součástí našich zvyků a potravy.

Stejně jako je tomu u ostatních exotických produktů, ani historie kávy se neobejde bez jakési záhadné glorioly a legend.

Existuje mnoho příběhů, více či méně důvěryhodných, o původu a vlastnostech kávy. Všechny tyto příběhy dýchají vůní dalekých a zvláštních míst.

Nejpopulárnější a nejrozšířenější legenda je pravděpodobně ta o jemenském pastevci koz, který si jednou všiml zvláštního stavu vzrušení v jeho stádě, v době, kdy se mělo klidně popásat. Důvod této bujnosti byly malé bobule – červené plody rostoucí na blízkém keři. Kaldi – tak se pastevec jmenoval, se rozhodl ochutnat tyto zvláštní plody a hned cítil příliv energie.

Příhoda se rychle rozšířila a dostala se také do blízké školy koránu, jejíž imám (islámský duchovní) hledal, dosud bezúspěšně, způsob, jak udržet svoje žáky bdělé během vyučování. Učitel plný naděje vyzkoušel exotická zrnka a výsledek byl vynikající: namísto ospalosti čilost.

Jiný příběh vypráví o francouzském námořním důstojníkovi na Martiniku jménem Gabriel Mathieu de Clieu, který si v roce 1723 na dovolené v Paříži dokázal obstarat několik rostlin kávovníku, aby je dopravil na ostrov. Během zpáteční plavby některé sazenice skutečně přežily hroznou bouři, útok pirátů, skromný přísun čerstvé vody a dokonce zlomyslnost Clieova nepřítele, který chtěl rostliny zničit. Nakonec dopluli bez újmy na Martinik a důstojník zasadil sazenice v Prechearu. První úroda zde byla sklizena v roce 1726.

Z 13. století je jiná legenda – arabská. Šejk jménem Ali Ben Omar El Shadhilli, vypovězený za své země pro špatné chování, objevil zrnka kávovníku. Znechucený požíváním syrových kávových zrn je zkusil uvařit a výslednou tekutinu vypil. Znamenalo to pro něj jednak změnu v jednotvárné stravě ale také mi to odhalilo léčebné vlastnosti těchto zrnek, které pomohly mnoha různě nemocným lidem. Díky tomu mu bylo zrušeno vyhnanství a šejk se mohl vrátit do své vlasti. Nesmíme samozřejmě zapomenout, že první zmínka o kávě v arabském světě o ní mluví jako o léku.

Pomineme-li legendy, historie praví, že některé africké kmeny znaly kávu odpradávna. Rozemílali zrnka a vyráběli kaši, kterou dávali jako krmivo zvířatům a také byla používána válečníky pro zvýšení jejich udatnosti před bojem. Mnoho z těchto mužů bylo zajato do otroctví a převezeno do arabské Peninsuly, čímž se znalost o této zvláštní potravině dostala mezi arabské otroky. Navzdory faktu, že kávovník pochází z Etiopie – kde ještě dnes roste divoce, bylo to v Jemenu, kde byl poprvé kultivován. Říká se, že kávovník byl pěstován v Jemenu již v šestém století, ale až ve 13. století byla jeho zrnka pražena a začal se pít nápoj, podobající se tomu, co dnes známe jako kávu. Nesporné je, že v 15. století bylo pěstování kávy v této zemi již plně rozvinuto a začala expanze po celém světě. Nápoj byl rychle zpopularizován a první kavárna byla otevřena v Mekce v 15. století.

Ovšem Arabové mající monopol na kávu odmítali exportovat zrnka , která by nebyla upražena nebo uvařena.. Rozšíření kávy z Arábie se připisuje indickému poutníkovi jménem Bada Budan, který si ze své pouti do Mekky přinesl hrst klíčivých kávových zrn a zasadil je v jižní Indii.

Do „Starého Světa“- Evropy dorazil věhlas kávy v 17. století prostřednictvím benátských kupců. Káva doplnila „trilogii“ horkých nápojů v Evropě – čokoláda, která se sem dostala z Ameriky v r. 1528, čaj, který zde byl od roku 1610 a nyní káva. Nejdříve se na nový nápoj mnozí dívali úkosem. Někteří katoličtí kněží chtěli kávu zakázat jako „nápoj nevěřících“ . Nakonec ale papeži Kliment VII. Káva tak zachutnala, že jí dal své požehnání, a tak Evropané mohli podlehnout pokušení tohoto aromatického a delikátního nápoje.

První evropské kavárny, na rozdíl od přepychových arabských kaváren, měly spíše charakter pouličních prodejců.

Holandští obchodníci správně v kávě rozpoznali dobrý obchod a v roce 1699 se začala káva pěstovat v holandských koloniích v Indonésii, což z nich učinilo jedny z největších dodavatelů kávy v Evropě. Bylo to v době, kdy se obchod rozšiřoval také do Francie a Anglie. Vědomí ekonomického prospěchu přimělo Holanďany k tomu, že byli první, kdo dodal tento produkt také do Střední a Jižní Ameriky. První zmínky o odbytu kávy v „Novém Světě“ se datují od roku 1668 a kavárny se rychle rozšířily po New Yorku, Bostonu a Philadelphii.

Kavárny se staly místem společenských a pracovních setkání a vedly se tu intelektuální i ideologické diskuse. Americké kavárny se od evropských lišily v tom, že přitahovaly namísto radikálů, republikánů a literátů spíš konzervativce. Kavárny také často sloužily jako místo soudních zasedání a jednání městských rad.

V Čechách byla údajně první kavárna otevřena v roce 1702 v Brně. Otevřel ji pokřtěný Turek Ahmed. Jeho přestup na křesťanskou víru byl zřejmě důvodem toho, že brněnským měšťanům ho doporučil sám vídeňský biskup. Koncem 19. století bylo v Brně již 30 větších a 60 menších kaváren.

Káva se stala univerzálním nápojem, který byl opěvován důležitými osobnostmi historie, jako je Bach, Napoleon, Beethoven, Voltaire, Balzac, Rossini...

Dnes je kávovník - mimořádně důležitý prvek světového hospodářství – pěstován ve více než 50 zemích. Pro jeho klimatické potřeby – vysoké teploty, ale ne intenzivní horko a ne nadbytek slunečního záření – se mu daří nejlépe mezi obratníkem Raka a Kozoroha.

Kávovník patří do rodu Coffea, který náleží k čeledi Rubiaceae. Tato čeleď zahrnuje více než 500 rodů a 6000 druhů. Většina z nich jsou tropické stromy a keře. Jsou dva základní druhy kávovníku – Coffea arabica a Coffea robusta nebo canephora. – silnější rostliny pocházející z Konga, jejichž zrnka jsou levnější než zrnka typu arabica. Kávovník arabica je velký keř s tmavozelenými oválnými listy. Plody jsou vejcovité a zpravidla obsahují dvě zploštělá semena. Pokud se v plodu vyvine jediné semeno, má kulovitý tvar a označuje se jako perlové zrno. Robusta je odolný keř nebo strom, až 10 m vysoký, patřící k mělkokořenným dřevinám. Plody má kulaté. Oválná semena jsou poněkud menší než zrnka arabiky. Káva arabika představuje v současné době asi 70 procent světové sklizně, ale podíl robusty stoupá, což z větší části způsobují vyšší výnosy těchto kávovníků. Navíc jsou stromy arabiky náchylnější k chorobám. Káva arabica je náročnější na pěstování i sklizeň. Je proto dražší, což je ovšem vyváženo vysokou kvalitou, a jemnou, vyváženou chutí. Když k arabice přidáme robustu (pro snížení ceny), ztrácí směs svou sametovou jemnost.

A na závěr některá data, která nám mohou pomoci pochopit obrovský význam tohoto legendárního nápoje – například fakt, že každý den se na světě vypije více než 100 milionů šálků kávy nebo že kávový průmysl zaměstnává více než 20 milionů lidí.




Tento web používá cookies

Abychom Vám mohli v tomto eshopu nabídnout kvalitní služby a pokročilé funkce, využíváme cookies. Prohlížením tohoto webu s tímto souhlasíte. Pro více informací o cookies a jejich případném blokování navštivte článek Správa souborů cookie a dat